Od jara se nejen Česká republika zmítá v epidemické krizi. V létě jsme se trochu „nadechly“ ze sevření protiepidemických opatření a zdánlivého návratu do „normálního“ života. Někteří z nás odjeli na dovolenou, včetně samotného premiéra a na podzim jsme ztratili nálepku hrdinů a dostali jsme se na opačný konec žebříčku. Počet obětí koronaviru v České republice byl v říjnu v přepočtu na 100 000 lidí druhý nejvyšší na světě. Zarážející ale na celé situaci je, paralela mezi počtem provedených testů a volbami. Po volbách totiž začalo číslo raketově střílet téměř k padesáti tisícům testů denně. Byl za tím snad vládní předvolební kalkul?
Když si to lehce zrekapitulujeme, je potřeba připomenout, že v polovině srpna dnes již bývalý ministr zdravotnictví Adam Vojtěch navrhoval nošení roušek ve vnitřních prostorech od 1. září. Premiér Andrej Babiš opatření vzápětí ruší a přebírá za to politickou zodpovědnost. Ústav zdravotnických informací již v té době ale upozornil, že reprodukční číslo viru se v té době pohybovalo v hodnotě 1,26. To jinými slovy znamená, že šlo očekávat nebezpečný nárůst počtu nakažených v následujících měsících.
Nicméně Babiš se pořád tváří jako že se nic neděje, asi je pořád myšlenkami na dovolené se svojí ženou. Otázkou tak zůstává, zda za kouřovou clonou zdánlivého klidu nestál spíše racionální kalkul. Přeci jen nesmíme zapomínat, že bylo před volbami. A jak to v politickém světě často chodí, pro hlasy voličů ve volbách udělají strany ledacos. „Za trochu volebního zisku, šel bych světa kraj“, i tak bychom mohli upravit Vrchlického verše. Koblihy či červené růže už v čím dál náročnějším světě zdá se nestačí. Ale přejděme trochu k číslům.
Redakce Vysokahra.cz se podívala na oficiální statistiky ministerstva zdravotnictví, které mimo jiné podrobně evidují počet provedených testů a vytvořila z toho přehledný graf. Při detailnějším pohledu vidíme, že za září a půlku října se číslo drželo stabilně okolo dvaceti tisíc testů denně. Na první pohled viditelný obrat nastal po druhém kole senátních voleb.
Čísla raketově střílela až k necelým padesáti tisícům testů denně. Není to zajímavé? Pojďme se trochu zamyslet. Nemusíme mít tři vysokoškolské tituly, abychom pochopili, že čím větší počet testů, tím také, jaké překvapení, větší množství nakažených. A vyšší počet nakažených znamená obraz zhoršující se epidemické situace v zemi, tedy že se šíření viru vymklo kontrole. A tím řetězec dominového efektu nekončí. Zdánlivě zhoršená epidemická situace totiž vede k sílící naštvanosti a panice ve společnosti. Lidé se pak začnou zamýšlet a klást si otázky, kdo za to může, kde se stala chyba a začnou hledat viníka.
Vzhledem k tomu, že občané mají pocit, že se rozhoduje „o nás, bez nás“, spatřují viníka ve státu, ve vládě, v premiérovi. Někdo za to přeci musí nést a vyvodit odpovědnost. A hle, do toho se konají volby. Tedy nejdůležitější demokratický způsob výběru do úřadů a funkcí, které slouží k reprezentaci, tedy zastupování lidí. Občané si tak svými hlasy si volí své zástupce. A dostáváme se k jádru. Nelze se totiž ubránit myšlence, při pohledu na graf, že tendence „brzdit“ testování mohlo mít jasný záměr – občany uchlácholit a nechat je žít v domnění, že Česká republika a její vedení je na špičce ve způsobu zvládání infekční nákazy, situace je tedy pod kontrolou a proto občané musí stávající vládnoucí garnituru podpořit ve volbách.
Ještě v září vláda jasně odmítala zavést výraznější opatření. Těsně před volbami vládní politici mluví o tom, jak věří ve zlepšení situace a výrazné omezení pohybu lidí nebo činnost podniků a firem nepovažují za nutné.
