Sněmovní matador z politiky odchází a nyní je příležitost se ohlédnout zpět za vybranými, leč často ohranými kauzami, které byly s jeho jménem spojeny. Prostor k zamyšlení pak nabízí i otázka, kdo bude ten, co s jeho odchodem bude nejvíce tratit. Kalousek je dodnes považován za ochránce hazardní politiky v Česku a stranou nelze ponechat ani jeho angažovanost na ministerstvu obrany.
Miroslav Kalousek vedle dlouholetého poslance také dlouho zastával funkci ekonomického náměstka na ministerstvu obrany. Tam se pak dostal do blízkosti podezřelých obchodů, ve kterých stát přišel o obrovské částky. Jednou z nich byla například kauza stíhacích letounů MiG-29.
Ekonomický náměstek Kalousek v tomto kontextu zastával názor, že ač sousední Polsko, Slovensko a Německo chtějí a mohou nadále provozovat ex-sovětské stíhací letouny MiG-29, pro Českou republiku jsou tyto letouny nevýhodné. Z hlediska přístupu k důležitým i méně důležitým otázkám obrany byla od 90. let totiž Česká republika vždy tak nějak svá a svou zůstává v mnoha ohledech dodnes.
Již v roce 1994 Kalousek hovořil o „neúnosných nákladech na modernizaci a provoz MiG-29“. Jistě jen shodou náhod pak byly české MiGy-29 odprodány prostřednictvím budoucího předsedy představenstva a majitele skupiny Omnipol Richard Hávy a jeho tehdejší firmy Zenit, která si připsala 90milionovou provizi, do Polska.
Následovala tak otázka náhrady po vyřazení MiGů-21 ze služby Vzdušných sil AČR. Vybrány byly švédské Gripeny. V roce 2006 napsal tehdejší americký velvyslanec Cabaniss do Washingtonu vše vypovídající větu: „Kalousek si přišel při plánování nákupu švédských Gripenů na tolik peněz, že si teď může dovolit být nejpoctivější muž ve vládě.“ Asi to mluví za vše. Mezi zmiňovanými byli Alfons Mensdorff-Pouilly, Otto Jelinek a Richard Háva, tehdy spolumajitel Omnipolu, a Kalouskův po desetiletí blízký přítel. Kauza byla šetřena dlouhé roky, odložena a znovu otevřena, až definitivně spadla pod stůl v roce 2014. Podle Vrchního státního zastupitelství nebylo možné zahájit trestní stíhání konkrétních osob.
Ani prodej tanků do Alžírska se neobešel bez nesrovnalostí. Nesl se v duchu: „Omnipol vymyslí kšeft, lidovci na ministerstvu obrany ho samozřejmě odsouhlasí a vláda to bude muset odklepnout.“ Tak citoval v roce 1997 časopis týden vysoce postavený zdroj ve věci zamýšleného prodeje stovky českých tanků T-72 do Alžírska.
Miroslav Kalousek ho tehdy velmi intenzívně prosazoval. Označoval to za atraktivní obchod, mluvil o etablování se na „lukrativním alžírském trhu“. „Tanky měly být odprodány pochopitelně přes přes společnost Omnipol. Bez prostředníka to nešlo. Tak chytře byl tehdy systém nastaven. Obchod vymyslel Omnipol, nikoli armáda a nikoli Ministerstvo obrany, které naopak počítalo se všemi tehdy ve výzbroji AČR existujícími tanky T-72. Tankové vojsko jich do roku 2005 mělo podle schválené koncepce mít dnes nepředstavitelné číslo 540,“ uvádí Security Magazín s tím, že podle Omnipolu to nebylo v rozporu se záměrem jich stovku prodat do Afriky, protože chybějící by si pak Česká republika zase vyrobila. Bylo zjevné, že jediným smyslem transakce je provize pro Omnipol.
Kalousek jakožto „ochránce hazardu“
Další samostatnou kapitolou Kalouskovo „hříchů“ byla oblast hazardu – Miroslav Kalousek je dodnes považován za hlavního strůjce hazardní politiky v Česku. Jeho ministerstvo financí bylo podezřelé z napojení na hazardní mafii kolem Iva Valenty a sociální důsledky roky neregulovaného hazardu jsou pro mnohé dodnes devastující.
Ministerstvo pod jeho vedením udělovalo firmám provozujících videoterminály (VLT) povolení do konce roku 2014. I přes stížnosti obcí, na jejichž území VLT stály a přispívaly denně ke zmařeným osudům gamblerů, podléhaly regulaci ministerstva financí a obce na ně neměly žádné páky, jako v případě výherních automatů. Videoterminály tak byly vyvedeny mimo zákon tím, že byly technicky popsány jinak než hrací přístroje, a tím byl umožněn zcela nekontrolovatelný rozvoj. Rozdíl byl snad jen v tom, že ve VLT jste mohli prohrát za hodinu i přes 200 tisíc, což u klasického „forbesu“ nešlo.
