Zná to asi každý, ať v rodině, mezi přáteli, nebo na partnerovi, vždy se najde někdo, kdo nás něčím fakt vytáčí. On je špatný, jak on toto může dělat, proč on je takový, proč já musím někoho takového potkat. Stále on, on, on, ten druhý. Ale napadlo nás někdy, že právě to, co nás štve na druhých, není o tom druhém, ale naopak něco vypovídá o nás samotných? Divíte se? Možná, ale věřte, je to tak.
Hovoří o tom například v psychologii tzv. teorie zrcadlení. Jinými slovy, to, co nás štve na ostatních, nás ve skutečnosti štve na nás samotných. Jistě už jste mezi přehršlí motivačních citátů slyšeli něco o tom, že „my jsme řidiči našeho života“, „my můžeme za to, co se nám v životě děje“, „nezměníme druhého, ale můžeme změnit sebe“, nebo i to „že my sami jsme strůjcem našeho štěstí“. Čteme to, zběsile to lajkujeme na sociálních sítích, dáváme na motivační nástěnku, ale otázka je, zda tomu opravdu rozumíme. I přesto totiž máme sklony své partnery měnit a přetvářet, tak abychom byly konečně šťastné. Jak hořké zjištění je pak, že to nejde.
A jsme u toho, je potřeba si nyní uvědomit, proč nám na partnerovi vadí zrovna konkrétní věc, která se děje stále dokola, a to i v případě, že partnera vystřídá jiný protějšek. Kupodivu i na něm nám vadí zase ta stejná věc. Ano, už možná chápeme, není to o něm, ale je to o nás. On nám totiž zrcadlí naše emoční nastavení, fráze, přesvědčení zapsané v naší hlavě, a to nejčastěji z dětství. Leckdy si to ani nemusíme pamatovat. Je to v naší hlavě a my podle toho reagujeme na vnější události. Jinými slovy, partner nám pomyslným zrcadlem ukazuje, to, co nás štve na nás samotných. Je to tedy skvělá příležitost celou situaci prozkoumat a něco se o sobě dozvědět.
„Roky mi trvalo, než jsem pochopil, že to takhle funguje. Než jsem se naučil, že když se zlobím na partnerku, protože se mě nějak dotkla, může to být hodně podobné emocím, které jsem prožíval v dětství, když jsem se zlobil třeba na svou mámu. Po letech zkoumání a hledání jsem si v konfliktních situacích začal klást otázku, jestli pocit, který zrovna zažívám, znám ze své minulosti. A pokud si mohu odpovědět kladně, znamená to, že mi partnerka zrcadlí něco, co si v sobě nesu a nemám vyřešené, a proto je to bolavé a přitahuju si to do života,“ vysvětluje psycholog Pavel Veselý s tím, že i partnery si podvědomě přitahujeme na základě našeho podvědomého nastavení.
„Právě tady je třeba hledat odpovědi ve chvíli, kdy máme například pocit, že si nás partner dost neváží. Zkuste se tedy zamyslet nad tím, jestli si vlastně vážíte dost sama sebe. Jestli se máte ráda taková, jaká jste. Nebo jestli se nechcete všem zavděčit, protože se bojíte kritiky. Chová se k vám váš muž povýšeně a musí být vždycky po jeho? Ruku na srdce, nechováte se někdy k lidem ve svém okolí také tak? Možná dokážete být také tvrdohlavá egoistka. Dalším příkladem jsou ženy, které si dokola hledají dominantní despoty a hrubiány, již jim ubližují. Podvědomě totiž do světa vysílají informaci, že si vlastně nezaslouží lásku,“ popisuje dále server s tím, že je potřeba se zamýšlet nad svým dětstvím, jestli nás rodiče chválili jen například za dobrou známku či chování, nebo bezpodmínečně, či nás spíše kritizovali.
„To, co vnímáme jako vnější svět, a situace, ve kterých se ocitáme, je zobrazování našich nevědomých představ navenek. Pokřivené není promítání, protože to se nám děje, je to akce nevědomí. Pokřivený je však způsob, jakým k projekcím přistupujeme. Člověk má tendenci se od promítaných nevědomých obrazů do druhých osob oddělovat a popírat, že vznikly v jeho nevědomé psychice. Vnější svět a lidi v něm vnímáme jako od sebe oddělené. Skutečnost, že všechno to, co vnímáme ve vnějším světě, je obrazem našeho nevědomí, skrýváme před svým vědomím,“ vysvětluje terapeut Pavel Špatenka pro portál Psychologie.cz
Jaké to má řešení?
Říká se, že pojmenování problému a jeho přijetí je cesta k nápravě, ale je tomu skutečně tak? „Zkuste se zeptat sama sebe, proč vám vadí na vašem protějšku zrovna tohle. Co vám to má ukázat? Odkud problém může pramenit, kde je zdroj napětí či strachu? Odpovědi na otázky nejsou jednoduché a najít je může znamenat vydat se sama na dlouhou cestu za vlastní změnou,“ popisuje psycholog dále s tím, že v tomto případě mohou posloužit kniho osobního rozvoje, psychoterapeuti nebo různé koučovací techniky. Metod je celá řada.
„Vyzkoušela jsem téměř vše, dlouhodobě několik psychoterapeutů, kineziologii, homeopatii, acces bars, automatickou kresbu, regresivní terapii. A nic z toho mě dlouhodobě nepomohlo. Je to jistě dobrá berlička ke změně, a věřím, že to jiným klientům může pomoci, jen já to štěstí dlouhodobě neměla. Vždy se problém po čase vrátil, ale zase mě to nesmírně posunulo dál, tak věřím, že jsem na dobré cestě. Došla jsem k závěru, že si dokážu pomoci jen já sama a proto věřím, že i cesta je cíl,“ uvedla jedna z klientek pro redakci Vysokou hru s tím, že věří v to, že otěže svého života držíme každý z nás ve svých rukou.
Závěrem lze říci jedno. Pokud každý den budeme určitou věc dělat tím stejným způsobem, nikdy nemůžeme očekávat jiný výsledek. Někdy je potřeba vystoupit z komfortní zóny a věci zkoušet dělat jinak a nebát se toho. Co ale dle mého názoru platí je, že změníme-li se my sami, změní se i vnější svět.
