Do Aera Vodochody vstupují Maďaři s jediným cílem – prosadit prodej L-39NG pomocí vlivu na premiéra Orbána

Do strategicky významného českého podniku Aero Vodochody po nedávném kotrmelci vstupuje nový maďarský investor, jímž je Kristóf Szalay-Bobrovniczky.

PRAHADo strategicky významného českého podniku Aero Vodochody po nedávném kotrmelci vstupuje nový maďarský investor, jímž je Kristóf Szalay-Bobrovniczky. Velký podporovatel premiéra Orbána, který je finančníkovi a mj. manželu mluvčí maďarské vlády vděčný za pomoc při svém politickém comebacku v roce 2010.

Osud Aera Vodochody je dnes závislý na úspěchu či neúspěchu projektu L-39NG. A přesně proto mají do jeho vlastnické struktury vstupovat Maďaři – cílem je prodat díky politické vazbě na Orbána letouny alespoň Maďarsku. Ze všech dosud prezentovaných exportních možností jde o tu nejrozpracovanější, a ostatní, od Senegalu po Vietnam, působí spíše jako mlha, křoví. Původní pákou, díky které měla maďarská armáda koupit nové české letouny, vyvíjené od počátku s velkou finanční účastí Omnipolu, měl být finančník András Tombor. Nikdy neměl s obranným průmyslem nic společného, ale patří do okruhu politicky premiéru Orbánovi vyhovujících podnikatelů. Záhy po oznámení, že se Tombor má stát většinovým vlastníkem Aero Vodochody, začala média upozorňovat na jeho vazby do Ruska.

Stejná písnička

A příběh se opakuje i nyní s Szalay-Bobrovniczkym. Ten podniká společně s obří ruskou společností Transmasholding a společně dodávají železniční vagóny do Egypta. A nyní se má stát většinovým vlastníkem významné společnosti českého obranného průmyslu – o hlavním cíli jeho účasti nelze pochybovat. Díky jeho osobním vazbám na maďarského premiéra se výrazně zlepšují šance prodat letoun L-39NG maďarskému letectvu. Problémů je v tomto ohledu na stole hned několik. Ochota vpustit do českého a evropského zbrojního projektu kapitál, který podle všeho má či může mít původ v Rusku a všechny souvislosti, které si následně můžeme představovat.

Lobbing předsedy KSČM

Připomenout je třeba podporu, kterou projektu L-39NG za poslední půlrok velmi důrazným způsobem projevuje předseda českých komunistů Filip. V Maďarsku pak v poslední době sledujeme velké investice do ozbrojených sil, které se vyhýbají veřejné soutěži. Technicky vzato jde o legitimní a efektivní způsob, jak v krátkém čase armádu vyzbrojit. Současně ale také o cestu, kterou se může prosadit jinak méně konkurenceschopný produkt – díky zákulisním politickým a ekonomickým vazbám. A L-39NG zdaleka není hotový letoun a kdyby měl začít soutěžit o místo cvičného proudového letounu maďarského letectva, v konkurenci osvědčených a již nasazovaných strojů několika světových výrobců by byl na první pohled outsiderem.

Orbánovo slovo

A tím se vracíme do Aera Vodochody. Jako další společnosti v oblasti letectví těžce zasaženého pandemií, ale vykazující relativně velké ztráty již předtím. Česká vláda není o L-39NG přesvědčena. O prodeji čtyři kusů pro Centrum leteckého výcviku v Pardubicích, které patří pod LOM Praha, se sice vedou jednání, ale výsledek se do voleb neočekává. Z obchodu v Senegalu, kam byl prodej letounů slavně ohlášen a následně spadl údajně kvůli pandemii pod stůl. Loni na jaře nebylo možné cestovat a kontrakt finalizovat, ale od té doby se v tomto ohledu mnohé změnilo a po světě se opět pohybovat dá, po senegalské pěšině je ovšem ticho. Její místo zaujal exportní projekt do Vietnamu, v němž patrně hraje svou roli zmíněný předseda komunistů Filip. Nejblíže pozici vrabce v hrsti má však právě potenciální maďarská akvizice. Rozhodující slovo bude mít Orbán. Nic jiného za prodejem Aero Vodochody do Maďarska není.