Rozum v koncích: Metnar vyhodil náměstka Říhu dveřmi, teď mu podává lano z okna

Komentář: O podfinancování české armády, které trvalo v podstatě od revoluce, by se mohli psát romány. Peněz se zkrátka nedostávalo, resp. vlády vždy nacházely jiné priority v rozpočtu, a tak se nákup nového vybavení, řešil zflikováním starého, opotřebeného pod heslem „chudoba cti netratí“. Bohužel i dnes v roce 2021 narazíte ve výzbroji na BVP pamatující studenou válku nebo legendární terénní vůz UAZ, který sovětskou pojízdnou rakev věrně doprovázel. Nelze se zlobit na představitele armády a ministerstva obrany, když nemají z čeho nakupovat. Pokud ale mají otevřený účet a nenakupují, je kritika namístě a dvojnásob to platí i v případě, kdy nakupují předražené zboží.

Ačkoli se ekonomická náměstkyně MO Blanka Cupáková na posledním zasedání Výboru pro obranu v únoru „chlubila“, že z plánovaného rozpočtu nebyly utraceny jen cca dvě miliardy, což je oproti čtyřem miliardám v předchozích letech jistě posun k lepšímu, realita armádních nákupů rozhodně není růžová. Tendr na BVP má zpoždění a kupříkladu za minulý rok a půl se uskutečnily dvě miliardové akvizice, a obě skončily velmi neslavně, ba co hůř ostudně a člověk, který si otevřel noviny, nabyl dojmu, že doba Dalíků a Bartáků je zpět. V prvním případě se jednalo o nákup radiolokátorů DPET a v druhém o nákup vrtulníků metodou vláda –vláda. Oba tyto miliardové tendry nesou stejný rukopis. Zpochybňovaný proces výběru dodavatele a vysoká cena, nad kterou dodnes odborníci kroutí hlavou. Kauza výše zmíněných radiolokátorů vyústila v odvolání náměstka pro akvizice Filipa Říhy a druhá v pokutu ÚOHS 550 milionů korun, kvůli nevypořádání připomínek italské firmy Leonardo. Procesní chyba, kterou však Metnar hájí na výboru špatně napsaným zákonem o veřejných zakázkách. Proč potom tedy dva předchozí ministři za ANO Martin Stropnický a Karla Šlechtová neiniciovali novelu ZVZ. Nebo má jen Metnar pocit, že paralýza armády způsobuje tento zákon?

Pokud bylo na procesech výběru něco špatně, tak je v pořádku, že skončil ten, kdo měl celý výběr na starosti, tedy Filip Říha. Právní odpovědnost nechme raději stranou, ale v krajním případě může nastat situace, kdy bude po panu Říhovi vymáhána škoda.
Co mi ale rozum nebere, že tento, dveřmi odejitý, odstupným saturovaný náměstek, jehož konec chtěl po poslancích ANO i sám premiér Babiš, se po personální reorganizaci ministerstva nyní na Tychonovu „oknem“ zase vrátil. Navíc mu kvůli slučování odborů připadly ještě širší kompetence než při prvním angažmá.

Opravdu nechápu, co ministra, který jej už jednou po vzájemné domluvě vyprovodil, vede k tomu, že Říhovy opět hodí laso. Fandí snad stejnému týmu? Nebo mu na paintballu před 15 zachránil život? Co za tím vězí? Jedna odpověď se nicméně nabízí. Na ministerstvu obrany se vždycky točily velké peníze, a kde se točí peníze, tam se protínají i zájmy rozličných lobbistických skupin. Ptejme se potom, a dokladujme na faktech Cui bono. Komu prospěje návrat Filipa Říhy?