Neviditelné oběti trestných činů: Výzkumný projekt odhaluje těžkosti dětí vězněných rodičů

Zdroj foto: Pixabay.com (free for commercial use)
Neviditelné oběti trestných činů aneb děti rodičů ve výkonu trestu, které často procházejí obrovským traumatem. Podle odhadů v České republice se to týká zhruba 40 tisíc dětí, nicméně o tématu se moc nemluví, ani se do komplexně neřeší.

„I přes vysoký počet těchto dětí neexistují žádné domácí výzkumy této problematiky a nejsou dostatečně zmapovány specifické potřeby dětí vězněných rodičů. Vizí našeho výzkumného projektu je zvýšit kvalitu života (well-being) dětí odsouzených rodičů. Výzkumný design capabilit umožňuje porozumět životní situaci a prospívání dětí, jejich život je poznamenán odchodem rodiče do VTOS,“ konkretizuje situaci web iniciativy Rodičovství za mřížemi, za kterou stojí Jitka Navrátilová z Katedry sociální politiky a sociální práce Masarykovy univerzity.

„Najednou jsou postaveny do situace, která je zasahuje ve všech oblastech života. Nejzávažnější je, že zvláště malým dětem chybí blízkost a láska rodiče,“ přibližuje problematiku Navrátilová s tím, že dětí vězněných rodičů se musí vyrovnávat s celou řadou těžkých emocí. „Usilujeme o to, aby i ve věznicích zazníval dětský hlas. Nevěnuje se mu specifická pozornost. Sama jsem byla dvacet let sociální pracovnicí, tento problém mi ale unikl,“ přiznává Navrátilová. Výzkum vzniká v partnerské spolupráci s Mezinárodním vězeňským společenstvím.

„Jako sociální pracovnice, která se více než 20 let zabývá prací s ohroženými dětmi a rodinami, jsem najednou konfrontována se situací, že je tady skupina dětí, která uniká pozornosti odborné i laické veřejnosti,“ přibližuje důvody na serveru iRozhlas.cz, proč se o děti vězněných rodičů začala odborně zajímat.

Výzkumníci také označili jako problematické několik oblastí. Patří mezi ně například udržování kontaktu mezi dítětem a rodičem, který je často minimální. Návštěvy bývají jednou měsíčně. Podle Návrátilové by bylo potřeba upravit legislativu a umožnit dítěti častější kontakt s vězněným rodičem. Problém je také v tom, že odcizení zhoršuje komunikaci. „V řadě případů ještě více ztrácejí už slabé rodičovské kompetence. Neuvědomují si, jakým způsobem závažným může dopadat jejich uvěznění na děti, jsou necitliví vůči jejich potřebám,“ upozorňuje odbornice s tím, že se setkává i s tím, kdy ani rodiče netuší, že jejich uvěznění se negativně propisuje i na jejich potomky.