Armáda roky razí marketingové heslo „víme, co chceme“. Přesvědčuje veřejnost, že má jasně spočítané, co pro plnění úkolů, které pro ni plynou ze zákonů České republiky a z mezinárodních závazků, potřebuje. Vedení ministerstva obrany rádo říká, že ohledně množství a specifikace pořizovací techniky vychází z potřeb definovaných armádou, a armáda zase říká, že financování a akviziční proces je starostí ministerstva, že armáda pracuje s tím, co dostane. A pak, náhle, necelý měsíc před podpisem smlouvy na pořízení pásových BVP, si na ministerstvu vzpomenou na kdysi sjednanou opci, a namísto 210 kusů chtějí objednat 246, přičemž se to veřejnost dozvídá díky úniku informace do médií. Co se za tímto podivným krokem může skrývat?
S informací přišly ve sváteční den 8. května Lidové noviny: „Obrana využije předcovidovou dohodu ohledně možnosti opce na dodatečnou dodávku bojových vozidel pěchoty. Vyplatí se to, protože půjde o stejnou jednotkovou cenu. Už se o tom informoval i výbor pro obranu,“ citují „důvěryhodný zdroj obeznámený s postupem vyjednávání.“ Mluvčí MO Jareš jen standardně uvedl, že žádné detaily ani „spekulace“ nebude rezort komentovat. Je nicméně pravděpodobné, že tato informace na výboru pro obranu v polovině dubna zazněla, během uzavřeného projednávání akvizice BVP.
Vraťme se do roku 2019, kdy bylo stanoveno 16 tzv. nepřekročitelných požadavků na pásové bojové vozidlo pěchoty, které definovaly rámec na jaře zahájeného tendru, v němž tehdy soutěžily firmy BAE Systems, PSM, Rheinmetall a GDELS. Prvním z těchto nepřekročitelných požadavků byl počet vozidel: Proč zrovna 210 kusů?
„Tento počet vychází z dlouhodobé koncepce rozvoje armády (Koncepce výstavby Armády ČR – KVAČR 2025) a ze závazků k Alianci na nasazení těžké brigády. Prakticky se jedná o vyzbrojení tří mechanizovaných praporů, tankového praporu, jednotek bojové podpory a jednotek bojového zabezpečení, dále pak výcvikové jednotky. Tato „těžká brigáda“ bude na bázi 7. mechanizované brigády, kde každý mechanizovaný prapor bude vyzbrojen 56 vozidly v 7 modifikacích,“ vysvětlovala armáda.
Těchto 210 kusů včetně příslušenství v podobě náhradních dílů, dílenských souprav, dílenských vozidel na podvozku Tatra, simulátorů, atd., mělo a má vyjít na bezmála 52 miliard korun. Jde o značnou sumu, která, i když bude rozpočítána do několika let, zatíží obranný rozpočet a prostředky nebude možné směřovat v optimální výši do dalších potřebných projektů v jiných oblastech. Akvizici přitom nelze zpochybnit – armáda jednoznačně nová BVP potřebuje. Ale od samého začátku sděluje, že jich potřebuje 210.
Náhlé a neveřejné navýšení počtu kusů o 36, o kterém se dozvídáme tři týdny před ohlášeným podpisem smlouvy se Švédskem, působí nekoncepčně. Za celou dobu jednání, a to ani v době, kdy ještě ministerstvo obrany o zakázce poměrně otevřeně komunikovalo, na potřebu navýšení počtu vozidel nepřišla řeč. Ještě v prosinci při podpisu memoranda jasně zaznělo: Česká armáda požaduje 210 vozidel v sedmi modifikacích (verzi bojovou, velitelskou, průzkumnou, ženijní, vyprošťovací, zdravotnickou a dělostřeleckou pozorovatelnu).
Státní rozpočet na tom není dobře. Rozpočet ministerstva obrany roste ke 2 % HDP, ale armáda za sebou vleče značný vnitřní dluh v podobě zastaralé výzbroje, techniky, nevyhovujícího stavu nemovitostí. Na straně 16 dokumenty Obrana v číslech, který prezentovala ministryně obrany Jana Černochová z kraje roku, vidíme u pásových bojových vozidel pěchoty částku 51,7 miliard korun. Jak se lze na takové marketingové materiály MO spolehnout a jakou hodnotu obsažené údaje mají, jestliže by se v řádu několika měsíců tato částka navyšovala, a to nikoli z nějakých objektivních a neovlivnitelných důvodů, ale prostě proto, že někoho napadlo koupit o 36 vozidel navíc, protože „může“? Dává to smysl?
Půjde o stejnou jednotkovou cenu?
Co dosud bránilo armádě nebo ministerstvu koncepčně argumentovat a počet požadovaných vozidel navýšit před zahájením jednání? A proč se zakázkou dobře obeznámený zdroj Lidových novin říká, že „půjde o stejnou jednotkovou cenu“, a veřejnost to má zřejmě vnímat jako něco pozitivního? Kupuji-li více kusů, očekávám množstevní slevu.
Ve skutečnosti, i kdyby jednotková cena zůstala zachována a nerostla, tímto krokem dochází k jejímu relativnímu navýšení. Nad vyjednávací strategií českého ministerstva zůstává rozum stát. Nejde přitom právě o toto? O tom, že kromě licencí, nedodržených specifikací, časované bomby v podobě podivného výpočtu českého průmyslového podílu na zakázce, problémů s kapacitou výroby a termínů dodávek může být problém také s pořizovací cenou, se spekuluje již delší dobu. Cenová nabídka platí podle výrobce do poloviny roku a zmiňuje ji také prosincové memorandum. Ale tlak na cenu v celém subdodavatelském řetězci vzhledem k inflaci samozřejmě roste.
Politicky je ovšem zřejmě navýšení ceny při způsobu, jakým MO k akvizici a jednání dosud přistupuje, nežádoucí; a tak se možná našla cesta, jak by se vlk nažral a koza zůstala celá. Řekne se, že se pořídí více vozidel (armáda jistě obratem přispěchá s nezpochybnitelným odborným argumentem, že sice dosud potřebovala právě 210, ale nyní potřebuje právě 246 kusů) a celková cena bude navýšena. A kromě relativního jednotkového zdražení (větší zakázka bez množstevní slevy) bude také velmi obtížné přesně změřit, že výsledné navýšení skutečně odpovídá jen jednotkové ceně 36 kusů. Zmíněné složité a různorodé příslušenství zakázky a obchodní tajemství ztíží či znemožní jasnou identifikaci, co přesně bylo navýšeno a o kolik.
MO míří k podpisu. Za poslední měsíce se toho ve věci BVP odehrálo mnoho. Namísto čisté mezivládní dohody bude smlouvu podepisovat na švédskou žádost i výrobce. Na Slovensku nemusel, v případě české akvizice si Švédsko náhle uprostřed jednání uvědomilo, že samo vozidlo do Česka prodat nemůže. Vyšlo najevo, že zakázky pro soukromé české firmy neodpovídají jejich očekávání, a že není jasné, jak chce po částkách ve výši stovek milionů korun dodavatel dosáhnout 40% podílu českého průmyslu jinak, než že do českého průmyslu MO dovolí započítat švédské subdodávky pro svůj státní podnik VOP CZ. Potvrdí-li se to, bude z toho nepochybně skandál odpovídající významu zakázky. A na poslední chvíli se bez jakéhokoli argumentu a bez koncepce navyšuje počet vozidel a celková cena zakázky. Ministerstvo se s jistotou vyššího obranného rozpočtu chová jako malé dítě zavřené přes noc v cukrárně.
Zdroj: Lidové noviny, Ministerstvo obrany
