Devadesátky: Trička pod pupík, účes „na Jágra“, ale ponožky v sandálech nikdy nezmizely

Zdroj foto: Pixabay.com (free for commercial use)
Devadesátá léta jsou pro některé nostalgickou vzpomínkou, pro jiné bizárem. Pro mladší generace dokonce exotikou. V čem byla jiná, a co se naopak vrací?

Devadesátá léta byla obdobím průlomových změn a vytvářela základy pro současnou éru. Vývoj v technologiích, kultuře a politice od té doby vedl k výrazným rozdílům mezi oběma obdobími, které jsou stále markantnější. Euforie po pádu komunismu byla obrovská a nově získaná svoboda znamenala spoustu netušených možností. Lidé si to vynahrazovali ve velkém. Některé dobové fotky proto zcela pochopitelně budí úsměv na rtech.

Pojďme se nejprve podívat na módu a styl. Nejen z učebnic dějepisu víme, že historie se má tendenci opakovat. Nejinak tomu jé i v módním průmyslu. Stačí vyjít na ulici a dnešní čtyřicátníci se v představách vrací do doby minulé. Některé z módních kousků, které teď plní výlohy obchodních center jim snad ještě zaprášené leží ve skříni z dob svých středoškolských let.  Mluvíme například o módě „holého břicha“, krátkých věcí, „mrkváčích“, zvonech, ledvinkách, džískách. Tatínkovy XXL košile nahradil sofistikovanější výraz tzv. oversize móda.

Móda jde ruku v ruce s účesy. Devadesátky byly charakteristické kadeřnickou extravagancí.  Ikonický, mnohými odmítaný účes „na Jágra“ se vrací. Podle Johany Fundové bychom devadesátky z hlediska módy a účesů neměli podceňovat. „Nedávno jsem byla v Londýně a všimla jsem si, že někteří muži tam nosí účes „vpředu business, vzadu party“, takže účes „na Jágra“. Přitom jsem si říkala, že jestli se něco z devadesátek nevrátí, bude to tenhle účes,“ pobavila mladá spisovatelka.Protože je prostě hrozný. Ale v Londýně mi to vlastně přišlo docela dobré. Takže jestli už se může vrátit i tohle, mohou se vrátit ponožky v sandálech a vlastně všechno,“ doplnila s nadsázkou zakladatelka facebookové sítě Pure Devadesátky.

Autor: Tereza Tavares Mendes / Flickr.com

Aplikace místo seznamování face to face

Pokrok nastal i v přístupu k rodinám, porodu. Pryč jsou doby, kdy se novopečený tatínek musel koukat na dítě pod oknem, nebo čekat do rána, než mohl do nemocnice zavolat, jestli porod proběhl v pořádku či jestli je otcem holčičky či chlapečka. „Vybavuji si, že v roce 1994, kdy se narodila starší Josefína, jsem byl asi jedním z prvních otců, kteří šli k porodu,vzpomíná například známý český herec Saša Rašilov na serveru ZivotvCesku.cz s tím, že ho tehdy možná ani nenapadlo, že se z toho jednou stane naprostá samozřejmost. Tehdy se zvažovalo, zda vůbec to může otec dítěte po zdravotnickém zařízení vůbec požadovat. Rašilov soudí, že i návštěvy pediatrů jsou dnes mnohem jiné, barevnější a s hračkami.

Velké změny ale nastaly také v komunikaci, seznamování a v trávení volného času. Co se potkávání opačného pohlaví týká, cíle zůstávají stejné, ale radikálně se mění způsoby. Oslovování žen či mužů na živo, vystřídaly seznamovací aplikace. Je to v jistém úhlu pohodlnější, ale otázkou je, zda skoro-dospěláci devadesátek neměli lepší devizovou výbavu v komunikaci s lidmi tváří v tvář než dnešní mladí, kteří se často schovávají za klávesnice, aplikace, notebooky, nebo digitální prostředí obecně. V devadesátkách nebylo na výběr.

Autor: Karo Socken /Flickr.com

S mobilními aplikacemi, a online prostředím jde ruku v ruce  závislost. Nejen mladá generace, ale i ta starší, si téměř nedovede představit den bez svého smartphonu, na kterém tráví výraznou část svého volného i pracovního času. Ano lze namítnout, že závislost na stolním PC, nebo kazeťáku v 90.letech šla vytvořit jen stěží. Možná snad „tamagoci“ by mohl konkurovat.

Odborníci varují, že vypěstovat si závislost na mobilu je velmi snadné. Tento fakt dokládá i vznik nového termínu nomofobie. Tento výraz vznikl spojením slov NO Mobile PHOBIA, což znamená strach z nepřítomnosti mobilního telefonu, případně z toho, že jej nemůžeme používat (třeba v místech bez signálu), konkretizuje server iDnes.cz. Ovlivňuje také mezilidské vztahy. Často jsme ponořeni do svého vlastního světa, a nevnímáme své okolí.

Telefonní budky, pevná linka, Bravíčko

Je také nutno podotknout, že mladí museli tehdy být zodpovědnější a disponovat dobrou pamětí. Dovedete si dnes vůbec jen představit, že se s někým seznámíte na diskotéce, klidně v pozdějších nočních hodinách, tam na místě si s ním domluvíte rande na druhý týden, hodinu a místo a opravdu tam dorazíte? Zdá se vám to jako sci-fi? Tak taková byla dřívější realita. I když pravda, pevné linky a telefonní budky také měly svoji, i když omezenou, roli v komunikačním procesu. Telefonní budky sloužily v ČR celých 110 let. Poslední z nich byla odinstalována v roce 2021 na Příbramsku.

veřejný telefon, telefonní budka, outdoor struktura, street telefon, Free fotobanka In PxHere

Zdroj: pxhere.com (free for commercial use)

Závěrem lze říct jen jedno. Existuje dalších mnoho věcí, které budí svojí bizarností úsměv na rtech či nostalgické vzpomínky. Je mezi nimi Bravíčko, céčka, pořad Riskuj, Kufr, ICQ, šusťákové soupravy, Family Frost, ale také moderátor Jan Zákopčík a jeho proslulé „slunce v duši“, nebo nikdy nekončící Dallas a BH 90210. Zapomenout bychom neměli ani na oblíbené skákání gumy, nebo pověstnou větu: „Může dneska jít Lucka ven“.