„Defializace“ v kontrastu s „deagrofertizací“: Jsme už našim politikům jen pro legraci?

Foto Petr Fiala. Flickr.com / Public
Společnost opět pobouřená. Víkendová hláška exministra obchodu a průmyslu Karla Havlíčka (ANO) se postarala o rozruch. Prý je potřeba provést „defializaci“. Jak úsměvné. Z ostré rétoriky „antibabiš“ jsme se převlékli do nového hábitu a máme nový pojem, který patrně bude dominovat české politické scéně a možná agresivně gradovat do nejbližších voleb. "Defializace".  Jde o útočnou skoro až zbytečnou rétoriku, nebo jen klasický scénář parlamentní alternace moci?

Nejen politologické učebnice mluví o tom, že se mnohem méně často stává, že současná vláda je tak skvělá, úžasná a koná samá populární opatření, že ji voliči i v dalších volbách hrdě favorizují a reálně podpoří u volebních uren.

Populistické strany nechme pro teď stranou. Mnohem častější je, že se občané bouří, jsou nespokojení, demonstrují proti aktuální vládnoucí straně. Favorizují opozici, i když před volbami pro ně byla nutné a nepředstavitelné zlo, které je potřeba okamžitě eliminovat. Jak je to české přísloví, „odříkaného chleba největší kus“?

Pak přichází na řadu klasická kritika, a to nejen v hospodě u piva, ale i doma v obýváku. „No nebylo za toho Babiše líp,“ povídají si. Jenže tady se střídají pouze jména, popřípadě strany.  Sečteno a podtrženo, vládnoucí strana je nepopulární, ať je to, kdo chce. Je zajímavé sledovat, jak se zaměňují jména i v tak obsahově „vyzrálé“, „komplexní“ volební strategii, kterou byla v posledních volbách parlamentních i prezidentských strategie „antibabiš“.

Ve slovníku tedy máme nový pojem „defializace“. Super. Termín vypuštěný z úst exministra Karla Havlíčka (ANO) na sjezdu hnutí, kde se volil nový předseda.  Máme se tedy opět na co těšit? Dalo by se předpokládat, že tato strategie bude také ostře gradovat s blížící se volbami? Zajímavé bude sledovat, zda i zástupci médií budou také tak zcela jednoznačně „neutrální“, či zda společnost bude opět vyhroceně polarizovaná jako v případě prezidentských voleb. Neškodilo by ale přijít s něčím originálnějším, co by voliče mohlo skutečně oslovit. Možná už jsou unaveni z toho, jak se místo témat, které se jich každodenně dotýkají a potřebují nutná řešení, řeší personálie a osobní útoky.

„Defializce“ vs „deagrofertizace“

Co tím měl Babišův stranický kolega na mysli? „Musíme zabránit další devastaci hospodářství, ukončit rozdělování lidí na lepší a horší, poučování, co je správné, demokratické a nedemokratické,“ uvedl v sobotu na sněmu hnutí ANO místopředseda Karel Havlíček. Je podle něj potřeba začít s „defializací“ společnosti a tu zajistí jedině výrazný volební úspěch ANO. Česká republika v posledních dvou letech totiž podle něj jen ztrácí.

Co nám jeho výrok vlastně říká? Přinejmenším je z toho jasně zřetelné, že hnutí ANO to myslí v příštích volbách opravdu vážně a bude aspirovat na vítězství. Necítíme tam navíc i jistou podobnost s agresivnější rétorikou stranou Fica na Slovensku? Ale o tom zase příště.

Je tedy jasné, že se sesadit Petra Fialu nemusí být zcela nereálná představa. Ze zkušenosti také víme, že hnutí ANO ví, jak na to, a jedním ze záměrů bude napumpování peněz do svých voličských zájmových skupin. Ostatně to už jsme viděli, a zdá se, že to svého času zafungovalo. Víme totiž, že valná většina voličů hnutí ANO jsou důchodci.

Havlíček svoji myšlenku následně ještě vysvětlil.„Musíme ukončit onu aroganci, elitářství, lži a nekompetenci, která je pro tuto vládu tak typická. Skončeme s nálepkováním a arogancí, kdy si pár lidí osobuje právo říkat, kdo je a kdo není demokrat,“ napsal na sociální síti exministr a pokračoval, že je potřeba ukončit neskutečnou míru klientelismu a zabránit růstu šedé ekonomiky.

Podnikatelé podle Havlíčka totiž vládě Petra Fialy nevěří. „Je čas zastavit ono velké rozvírání sociálních nůžek, které tato vláda posiluje. Naším úkolem je ostatní upracovat. Protože oni jsou jen pohodlní a nasátí na zdroje. Naším úkolem je zastavit korupci a ukázat naši kompetenci. Pokud nám mají lidé věřit, musíme pracovat. Odpustí nám chyby, ale neodpustí nám funkcionaření, papalášství a lenost,“ dodal místopředseda, jehož šéf drží ve svěřenských fondech holding Agrofert a čelí mimo jiné obvinění za střetu zájmů. Ale zase, „káže vodu, pije víno“. Hnutí ANO si obsadilo „své lidi“ napříč státním aparátem.

A to už tu právě jednou bylo. „Nechci agrofertizaci státu,“ znělo ostře ze stran politiků i veřejnosti. Babiš byl či stále je snad nejvíce polarizující osobnost. Spanilá jízda Babiše do politiky a skoro na Hrad byla trnem v oku většinové veřejnosti. Kritizovali to, že byl ve vysoké politice do poslední chvíle režimní komunista, na Slovensku vedl letitý soudní spor o oprávněnost své existence u komunistické tajné policie. Čerstvé informace jsou, že Babiš na Slovensku neuspěl s ústavní stížností. V evidenci archivních spisů zůstává jako agent StB.

Andrej Babiš. Zdroj: Pixabay.com (free for commercial use)

Vytýkáno mu také bylo, že po vstupu do vlády v roce 2014 došlo k největším čistkám na ministerstvech a dosazování svých lidí. Personální tsunami se odehrálo i v roce 2018. Babiš dostal také pod kontrolu Finanční správu, dotační penězovody a státní podnik Čepro, obchodující s bionaftou.„Jen za Karly Šlechtové odešlo 26 z 28 ředitelů odborů a sekcí, náměstci se vyměnili několikrát,“ uvádí server.

Došlo i na bezpečnostní složky, aby mohly být řešeny trestní kauzy.  Další velmi loajální ministryně Klára Dostálová posloužila při obhajování střetu zájmů expremiéra a dotací Agrofertu, když se téma probíralo na evropské úrovni. Za zástěrkou odpolitizování státní sféry se konaly další čistky. Rezonovala i kauza Čapí hnízdo. Málokdo si dovedl představit, že bude chodit potenciální prezidentský kandidát k soudu kvůli podezření z padesátimilionového podvodu.

Opozice nepřekvapuje. Kritizuje. Připravuje se na volební soutěž

Jen si připomeňme. Česká republika funguje v parlamentním režimu, kde existuje institucionalizovaná a legalizovaná opozice, která například neexistuje v systémech jedné, nebo hegemonické strany. Tam jsou povoleny podřízené satelitní strany (např. v bývalém komunistickém Československu), které však nesmějí s hegemonickou stranou otevřeně soutěžit o moc a nemohou tedy ohrozit její hegemonii.

A co je hlavním posláním opozice? Zásadním úkolem jedné nebo více politických stran, které se ucházejí před voliči o výkonnou moc ale nepodaří se jim získat potřebné množství hlasů, jen konstruktivně kritizovat stávající vládu a její zákonodárnou a výkonnou činnost. Jejich cílem je dosáhnout změny vládní činnosti a zákonodárství a případně vystřídat vládu. Takže všechny její počiny v opozičních lavicích jsou jasné. Otevřený boje o moc. A tím, že jsme v multipartistickém systému, kde nemá monopol jen jedna opoziční strana, máme jich tu rovnou více.

Musíme si tedy proto uvědomit, že v pluralitní parlamentní demokracii, kde probíhá politická soutěž, je rozlišení mezi vládou a opozicí mnohem důležitější než tradiční vertikální rozdělení moci na legislativu, exekutivu a soudy. Tribunou pro opozici je pak Parlament, především jeho dolní komora. Takže jistě chápeme, že demokracie v parlamentním systému je zajištěná tím, že na základě nejbližších voleb může opozice převzít vládu. Probíhá klasická volební soutěž. To ale všichni nejen víme, ale v reálu na české politické scéně často sledujeme. I když, výjimky se pochopitelně najdou.